Vrstvy které na(v) sobě nosíme

Dnes, v teple Slunce, když jsem si sundávala bundu, jsem si uvědomila jak mnoho vrstev na(v) sobě často nosíme. Přicházíme na tento svět docela nazí a jak rosteme a dospíváme "oblékáme" vrstvu za vrstvou, abychom se ochránili. Často nám vrstva, kterou si oblékneme může v té určité situaci pomoci. Později však, v dospělosti můžeme dojít do bodu, kdy zjistíme, že se nám v tom všem špatně dýchá a nemůžeme být tak volní, jak bychom chtěli. Dělat věci, které bychom chtěli. Druzí nám nerozumí a nevidí nás. A nás třeba ani nemusí napadnout, že je to díky tomu všemu, co na sobě nosíme. 

Z vlastní zkušenosti, stejně jako i z práce s klienty vím, že v první řadě je důležité vůbec si uvědomit a přijmout to, že tyto vrstvy mám. Že jsem si je oblékla, anebo je přijala od svých blízkých a vzala si je na sebe, protože jsem si myslela, že takhle to bude lepší, že takhle mě budou mít víc rádi, budu přijatelnější. Anebo proto, že jsem je potřebovala, jako svou ochranu. A že se mohu mít ráda i s tím vším co na sobě nosím. 

Jako další krok je velmi důležité přijmout to, že nikdo jiný, než Já sama, je ze mě nesvlékne. Může mi pomoci je vidět, rozpoznat a zpracovat. Ale to nejdůležitější - rozhodnutí a motivace, to je na mě. A mohu si dovolit své vlastní tempo. Nemusí to být rychle, ani hned. Klidně pomalu a tak, jak mi to vyhovuje. Čím dál tím víc zjišťuji, jak moc důležité je být sama k sobě jemná. Některé vrstvy nás zatím chrání a je v pořádku, že potřebujeme čas, než najdeme potřebnou vnitřní sílu abychom je vysvlékli a rozpustili. 

Toto je pro mne velmi funkční cesta, jak vidět a postupně odložit své nepotřebné vrstvy. To že jdu ve svém vlastním tempu a v jemnosti, že mám svou vlastní vnitřní motivaci, pomáhá k tomu, že takové změny jsou skutečně trvalé. 

Ten svetr, co mě někdy hřál, ale častěji jsem se v něm potila a nešlo mi vyjádřit sebe sama, mluvit před druhými, tak abych se zároveň v tom horku netrápila a necítila to, že mě neustále "kouše", tak ten svetr, tuhle vrstvu, jsem si dovolila s láskou svléct a odložit. Pokaždé když něco odložíme, rozpustíme, získáme tím zpátky víc sebe sama, tím roste naše vnitřní síla a sebe-jistota. Je to úžasný pocit, můžeme dýchat volněji a svobodněji ... a tyto pocity a vnímání pak přirozeně vyzařujeme do našeho okolí.